Výstava Pouliční událost není syntetickým výstavním celkem, který by se vyznačoval jednotným konceptem. Autoři jakoby dodrželi „dvojakost“ výstavního prostoru a každý si zpracoval „svou“ stěnu zvlášť. Adéla Taűbelová vytapetovala stěnu digitálně vytvořenými ilustrativními kresbami, na nichž ženské postavy provádí akci, kterou zároveň v připojeném výroku popírají. Kresby se v řadách pod sebou několikrát opakují a instalace tak připomíná plakátové reklamní plochy. Naproti tomu Michal Cáb technikou přestříkané šablony zobrazil hru Tetris, známou především z 80. a 90. let, jednotlivé kostičky však pootočil, takže na sebe nepasují a kupí se na sobě v neuspořádané hromadě.
I přes volnost výstavního konceptu můžeme v obou dílech najít souvislosti. V případě kreseb je sice dodrženo pravidelné vizuální řazení, avšak výpovědní logika výroku a zobrazeného aktu jsou v rozporu, který je navíc akcentován sériovým zmnožením. V případě Tetrisu je narušena logika řazení kostiček a tím i význam celé hry, která se stává nehratelnou a její prvky nepoužitelnými jednotlivinami. U obou děl jsme tak konfrontováni s důsledky jakési nesrovnalosti či chyby v systému, která nám však sama o sobě zůstává skryta.
Matěj Smrkovský
