Dvě samostatné výstavy, obrazů a kreseb Jana Vytisky a filmu Kristíny Chrastekové, nás pod vrstvami ranní mlhy a čistoty mytologických počátků provází světem snových výjevů, tajuplných surreálních příběhů a hororových scén. Hrdinové děl obou autorů nás skrze zdánlivě letmý pohled důkladně pozorují.
Malba Jana Vytisky v první části galerie, úpěnlivě a bez polevení, sděluje příběhy ze srdce samého pekla a temnoty. Vytiskovy obrazy působí jako lidová moudra, která obsahují podobnou dávku eklektičnosti a svévolnosti. V jeho podání je umění, brak i lidová tvořivost součástí jednoho proudu, temného proudu kolektivního podvědomí. Vymyšlené antropomorfní příšery se jakoby vynořují ze snových insitních světů starých společenství. Tajuplné surreálné příběhy však svojí estetikou připomínají současné animované pohádky pro dospělé.
V druhé části galerie nás hlavní hrdinka a autorka v jedné osobě provede filmovou básní o třech dějstvích. Propojením pohyblivého obrazu a mluveného slova, vytváří bohatou audiovizuální tkaninu pulzující na rozhraní mezi lidskou psyché a přírodou, krajinou přírodní a krajinou mysli, animem a animou, živým a neživým. Dílo zasazené do zeměpisného a kulturního prostředí horských oblastí autorčina rodného Slovenska se skládá ze série vizuálních a literárních výjevů spojujících podmanivé obrazy s ritualizovanými narativnímy motivy. Horské kozy a ovce se toulají po opuštěné či snad nikdy neobývané vesnici. Metafyzický příběh bez lineárního děje a rozuzlení využívá lidovou ikonografii, osobní mytologii a archetypální symboliku ke zkoumání prostoru mezi skutečností a snem.