Demolice bývalého obchodního domu Prior – později K-Mart, TESCO či OC Dornych – znamenala výrazný zásah do urbánní paměti města. Tato stavba, realizovaná v 80. letech jako součást ambiciózního, avšak nedokončeného projektu nové obchodní čtvrti, představovala syntézu modernistického urbanismu a ideálů státního socialismu. Prior nebyl jen místem nákupu, ale také symbolem modernizace každodennosti – přinesl eskalátory, samoobslužný prodej i kulturní program. Jeho konstrukční logika, založená na potřebách centrálně řízené ekonomiky, se však po roce 1989 stala anachronismem. Budova postupně ztrácela svou funkci i význam, až se proměnila v tichého svědka proměn městské ekonomiky a politiky prostoru.
Právě ve své pozdní fázi – částečně opuštěný – poskytly rozsáhlé prostory brutalistní stavby útočiště neformálním kulturním aktivitám, výstavám, performancím a komunitním akcím, čímž se stal Prior tím, co Michel Foucault označil jako heterotopii – místem mimo hlavní proud, které zrcadlí i narušuje dominantní společenské řády. Tato dočasná fáze znovuvyužití odkryla skrytý potenciál architektury pozdního socialismu a otevřela otázku, jak město nakládá s dědictvím, které nese ideologické stigma. Příběh Prioru tak není jen o zániku jedné budovy, ale o vztahu společnosti k vlastní minulosti, o křehkosti architektury a o možnostech demokratického přivlastnění městského prostoru.