Nový feminismus: Divoká příroda

Still z videa „Nové materiály ke čtení světa“ od Chooc Ly Tan

Velká Británie, 2011

OUBLIISM

The signatories of Oubliism have, under the glare of a nuclear starburst

Committed

to Shed tears

OUBLII!

Our tidal encounters conceive new physical realities from which we will harvest fresh perspective.

OUBLIISM symbolises the most fundamental relationship with the surrounding reality; with Oubliism new worlds and systems are perpetually borne from the ashes of a withering civilisation.

we disown this life

With its simultaneous confusion

Of

Chaos noise disorder

Of

light separated in a rainbow

We are gathered here to proclaim the birth of an Oubliist physical reality where extragalactic rhythms are captured

At a star formation rate

by the sensational shouts and fever of its temerarious continuum psyche and in ALL its destructive interference within reality.

Here lies is the cross faded apogalactic line between Oubliism and all other physical realistic trends.

To herald the genesis of cosmic time, Oubliism refuses the atomist attitude towards existence. It tears to fractions

all those grand words like ethics, culture, humanism, good, evil, beginning, end,

which are only covers for

All-too-rational people

those who drown in matter-of-fact swamps

THE IQM 08279+5455 METHOD

turns words into spirited forces. The letters of the word "planet" smashed and

reshaped into globular clusters.

Oubliist inverts current norms

Invents fragile forms

Aligning itself not to the symmetry of reason but to

POSSIBILITIES that forms of expression live in all physical realities.

Modernist architecture reconfigured into dance on stage,

Botany explored for its sonic possibilities

it spreads cacophony, dissonance, atonality and indeterminacy

over all the continents

The word Oublii shows the intergalactic nature of a movement which is bound by no golden ratio, or physical laws. Oublii is the inconceivably vast expression of our cosmic time, the great rebellion of revolutionary movements, the physical realistic reflexion of all those many frictions, human struggles and clashes that surround us.

Oublii demands the use of

NEW MATERIALS IN THE READING OF THE WORLD

OUblii is an organisation which has been founded in London which you can join without turbulence. Oublii is not some pretext to bolster up the pride of

a few neo thinkers (as our enemies would have the world believe).

Oublii is a state,

you are an oubliist or your aren't. Out of Uncertainties.

To be an Oubliist means

being thrown with angular momentum by events,

being against matter that settles to the bottom of the abyss; but

it also means putting your life in a vacuum... One says yes

to an existence that seeks to grow by negation.

Down with atomist-aesthetic-ethical tendencies!

Down with failed innovations!

Down with the literary hollow-heads and their theories for improving the material universe!

by Chooc Ly Tan

Contributed to the text: Shabaka Hutchings, Peter Lewis, Dada and recent Astrophysics

Still z videa Ve vesmíru není žádné nahoru dolů od Chooc Ly Tan

Velká Británie, 2012

Ve videu Chooc Ly Tan „Ve vesmíru není žádné nahoru dolů“ mužské hlasy mladých vědců a televizních uvaděčů oznamují nové vědecké poznatky a objevy. Přítomnost a hlasy žen se ukazují jako narušení, které zpochybňuje objektivitu vědomostí, a s tímto postojem spjatou mužskou převahu ve vědě a technice. Toto narušení zosobňuje postava umělkyně, jež vběhne do záběru, aby smazala matematické rovnice, které na tabuli prezentuje mladý bílý vědec. Následně se její tělo přemění v pomůcku k měření horizontálnosti a vertikálnosti, a možná, že je to totéž ženské tělo, které bylo tradičně a historicky zkoumáno, popisováno a zobrazováno muži. Video je koncipováno jako abstraktní návod k sestavení a přezkoušení imaginárního nástroje, který by přesně vykládal přírodní úkazy, kde mužský hlas televizního uvaděče ohlásí možné selhání tohoto nástroje za jisté okolnosti. Tato okolnost je v tomto případě hudební a ženského rodu.

 OUBLIISM je prohlášení, návrh, text a video umělkyně jménem Chooc Ly Tan a spoluautorů Shabaky Huthingse, Petera Lewise, a se skupinou Dadaisté a Nedávná Astrofyzika. Tan popisuje OUBLIISM jako manifest, ve kterém je OUBLII! výzvou k „vytvoření nových fyzických realit“, ke zplození „nových světů a systému“. Umělkyni vede k novému prohlášení naděje, že tak vznikne nový smysl a tím pádem i nová skutečnost.

Aby se nová skutečnost mohla projevit a „ohlásit zrod nového kosmického času“ musíme  zapomenout  obvyklá pojetí.

„[OUBLIISM] rozbíjí všechna ta vznosná slova jako je etika, kultura, humanismus, dobro, zlo, začátek, konec…“

OUBLIISM je podle Tan zároveň slovem i světem. Je to něco, čeho lze být součástí a vlastně věří, že má smysl hledat to někde v Londýně.

Možná, že ve snaze zobrazit novou skutečnost byly nové jazyky, ale také nová slova, vždy nezbytná. Sci-fi je příkladem toho, jak skrze jazyk vznikají nové světy a jak se naše pojetí světa mění, když jej obohacujeme o nové myšlenky a pojmy.

Nedávno jsem se účastnila čtenářského kroužku Future Polities pořádaného časopisem Living in the Future, v němž jsme četli sci-fi román Ursuly K. Le Guinové  Vyděděnec  (The Dispossed, 1974). Podobně jako Tanin smyšlený manifest, užívá  Vyděděnec  složitostí jazyka k tomu, aby zkoumal společenské normy. Popisuje anarchistickou společnost žijící na měsíci (Anarres), která se ohlíží zpět na svět podobný Zemi (Urras). Tyto dva synchronně obíhající světy jsou dvěma póly skutečnosti: první představuje společnost nerovnosti a chamtivosti, jež obývá rajskou přírodu, druhý humanistické ideály na poušti stříbřitého prachu s nedostatkem přírodních zdrojů.

Anarchistická společnost měsíčňanů se snaží docílit rovnosti skrze přísnou kontrolu jazyka. Jejich jazyk, pravština, zavrhuje přivlastňovací zájmena na základě principu lingvistické relativity, podle kterého může význam existovat, pouze když je vyjádřen slovy. V pravštině jsou slova jako „jeho“, „její“, „moje“ nebo „mít“ považována za neorganická a tím pádem jsou z jazyka vyloučena. Obyvatelé tohoto světa nepřipisují vlastnictví věcem ani lidem. Místo „moje matka“, říkají „matka“, místo „bolí mně ruka“ říkají „ruka bolí“, a tak dále. Učitel na Anarrasu říká, že „Řeč je sdílení – je to umění spolupráce.“

Složité citové prostředí románu představuje inherentní rozpor v této správě jazyka: na jedné straně omezený slovník zprostředkovává princip rovnosti, a na straně druhé vytváří mechanismus kontroly v hlavě jednotlivce. Hrdinka Takver se naučí překonat tento vnitřní rozpor, když vytvoří definici lásky a dokáže tak vysvětlit své pojetí vztahu. Tímto také osvobodí mysl hlavního hrdiny Sheveka.

Videomanifestem OUBLIISMu prostupuje koláž obrazů vesmíru a technologie. Ve svém výzkumu jsem našla mnoho paralel mezi smyšlenými světy vědecké fantastiky a historií výzkumu našeho solárního systému. V tomhle smyslu lze nové skutečnosti a paralelní světy nacházet nejen v sci-fi, ale také v hmotním univerzu, které nás obklopuje. Ve  Vyděděnci  se alternativní skutečnost odehrává na měsíci, ale i náš vlastní měsíc je v mnoha ohledech světem, do nějž promítáme skutečnosti, fikce a pojmosloví.

Za raného úsilí dát našemu Měsíci anglické jméno se mluvilo o bohyni, jež panuje nad přírodou: mořem, oceány, a potravinovými cykly. Na oplátku nám dává nová pojetí času, šílenství (angl. „lunacy“, pozn. překl.) a menstruace. Názvosloví je to místo, kde určujeme meze: prostorové, časové, sociální a kulturní.

Jediný přirozený souputník naší planety měl v minulosti tolik jmen, kolik bylo na Zemi kultur. V algonquinské tradici amerických indiánů byl Měsíc znám pod dvanácti jmény zároveň, jedno pro každý kalendářní měsíc. Známý teď buď jako anglosaský „Moon“ nebo latinská „Luna“ stal se sférou mnoha projekcí. Podobně jako lidé připoutáni řetězy ke zdem Platónovy jeskyně pozorovali jsme po staletí měsíční krátery a začali těmto stínům dávat jména.

Pozorujíce měsíc viděli jsme v stínech jeho povrchu zvířata a tváře, a později moře a lesy. Dali jsme jména geografickým črtám měsíční krajiny. Krátery Měsíce jsou posety jmény historických postav, vědců, astronomů, ale také mrtvých astronautů a kosmonautů. Dvacet z tisíců pojmenovaných kráterů odkazuje k ženám historického významu. Ale možná největší anomálii představuje čtyřicet kráterů, jimž byla dána populární ženská jména různých kultur. Tato jména nepatří nikomu konkrétnímu. Historicky nebo jinak, nikoho nikdy nereprezentovala. Čtyřicet žen na Měsíci, podobně jako sama měsíční bohyně jsou bok po boku science fiction kulturním kosmickým projevem iluzorní ženské historie.

Let's Make it Another Possible Now, performance, Flat Time House 2014

Chooc Ly Tan žije a pracuje od roku 2000 v Londýně. Věnuje se práci s pohyblivým obrazem, instalací a performancí. Filmové a video programy: Selected 4 (2014) a Selected 1 (2011) představené v CCA, Glasgow, Whitechapel gallery a v dalších institucích  ve Velké Británii; Austerity Measures prezentované v Cell, Londýn, CCCB, Barcelona, Fuso International Video Art Festival, Lisabon, Waterside, Riga, BIOS, Atény, Timishort Film Festival, Rumunsko, Milano Film Festival (2013).

Performance z poslední doby: „Let’s make another possible now“, Flat Time House and Gasworks (obě Londýn, 2014). Residence: WAÏ #2, Saint-Lunaire, France (2014); Defining Pi, Wysing Art Centre ve spolupráci s Cambridge Computer Lab (2013). Samostatné výstavy: Carlos/Ishikawa, Londýn a Transmission Gallery, Glasgow (obě 2012).

The Conquest of Gravity as Such, Tim Ivison and Julia Tcharfas, Tenderpixel Gallery, Photo by OriginalandtheCopy

Julia Tcharfas (1982, Doněck, Ukrajina) v současné době pracuje jako asistentka kurátora na výstavě „Kosmonauti: Zrod kosmického věku“ v Science Museum v Londýně. Významnou součást její umělecké a teoretické praxe představuje její dlouhodobá spolupráce s umělcem a teoretikem Timem Ivisonem.

Mezi její nedávné projekty patří:  Art/work Association , Auto Italia,  The Conquest of Gravity as Such , Tenderpixel Gallery,  Systems Learning from the Inside , Chisenhale Gallery,  Recent Work By Artists , Auto Italia, a  Render , Hilary Crisp Gallery.

„Nový feminismus – V hlavě otáčím obrazy svého hlasu“ je pravidelná kritická reflexe na právě probíhající čtvrtou vlnu feminismu z pohledu nové umělecké generace, kterou pro Artyčok TV připravila Hana Janečková. Prezentace feministického experimentálního filmu a videa je doprovázena původním textem od teoretiků, kurátorů a kritiků sledujících vliv feminismu a nových médií na současnou kulturu.

Co se stalo za poslední dobu s Vaším tělem? Jste pyšní, že jste žena či muž? Můžete být feministou/feministkou, když Váš avatar rád nosí růžovou? Myslíte, že gender je kapitalistický pojem, anebo myslíte, že existoval také ve východní Evropě před rokem 1989?

Autor projektu / kurátor: Hana Janečková 

Autoři textů: Julia Tcharfas a Hana Janečková 

Koncept on-line výstavy: Hana Janečková a Lenka Střeláková

Redakce textů a realizace: Lenka Střeláková

Překlad do češtiny: Palo Fabuš