Exponované objekty a sochy Tillmana Kaisera rozšiřují pole toho, co dnes ještě můžeme vnímat jako fotografický obraz. Zrcadlící se formy vysílají útržkovité signály z dávné minulosti fotografie, od Wedgwooda a Niépce až po Schada a Raye.
Kaiser je ale především malíř, pro jehož práci byla dosud příznačná kombinace modernistických odkazů s prvky popkultury. Vytvořil univerzální abstraktní jazyk, do kterého vkládal zlomky černobílých fotografií, ať už v podobě zmnožených fragmentů lidských tváří nebo jen pouhých rastrů. Nicméně vždy se jednalo o nalezené fotografie, nikoliv o snímky, které by on sám vytvářel. Jedinou vyjímkou je patrně velkoformátová fototapeta s názvem Hallucination Engine. V kanceláři vídeňské pobočky rumunské letecké společnosti Tarom, objevil Kaiser starou reklamní fotografii s motivem Brâncuşiho sochy Coloana infinitului. Po několika marných pokusech o získání kopie snímku a poté, co se ujistil, že letecká společnost nevlastní autorská práva na tuto fotografii, se rozhodl vyfotit si reklamní leták skrze otevřené okno z ulice. Z rozmazané barevné momentky se stal určitý přechodník. Od nalezených fotografických fragmentů, přes snímání reprodukce, se Kaiser postupně dostává až k současným fotogramům a práci se staronovou technikou fotografování bez kamery. Černé plochy obrazů vznikají nasvícením fotografickým bleskem. Bílá místa zůstávají jako stopy po tom, co zastínilo světlo dopadající na citlivou plochu. Společným znakem je zvýraznění negativu. Každý fotogram je ze své podstaty slepým negativem, negativem bez možnosti další reprodukce. Na počátku devatenáctého století ještě nebylo možné fotogramy ustálit a museli se proto prohlížet pouze ve tmě při světle svíčky. Pokud se fotogram náhodou ocitl na denním světle, obraz zčernal a nenávratně zmizel. Přesto, že je světlo neviditelné, má schopnost vytvářet obrazy.
Bylo by však poněkud zavádějící mluvit pouze o technickém procesu, který kdysi dávno položil základy vynálezu fotografického obrazu. Návrh na oltář je také pokusem o svérázný gesamtkunstwerk, o znovunalezení možnosti zobrazit posvátné alespoň tím, že na něj poukážeme v jeho nepřítomnosti. Většina náboženství v současné podobě už pravděpodobně ztratila svojí schopnost zprostředkovat obrazy posvátného. Kaiser se nesnaží znovu vzkřísit ono posvátné, ale hledá možnosti jak co nejvěrněji zachytit jeho nepřítomnost. Fotografie zachycují stíny skutečnosti, jeho fotogramy se snaží zachytit stíny ráje.
Jiří Havlíček