Pro Tomáše Wernera je vedle performancí, instalací a videa fotografie jedním z přirozených projevů a to i když se jeho uvažování příliš nevztahuje k soudobé praxi fotografie, to spíše vede dialog se současným uměním. Přesto jsou jeho fotografie mimo jiné průzkumem fotografického jazyka, ustálených žánrů a postupů, ke kterým se vztahuje zvenku. V řadě svých projektů podrývá samozřejmě přijímanou konstruovanost fotografie. Výstava v galerii Fiducia je právě takovým rozvíjeným rozhovorem s fotografií.
Řada projektů je interaktivní hrou se spoluhráči nebo diváky, kteří si toho ani nemusí být vždy vědomi. V projektu Hors norme si samaritánsky pohrává se špatnými, „nepoužitelnými“ záběry. Beautiful pictures je interakce s laboranty v minilabech, pohrávání si s ustálenou představou, jak vypadá dobře zhotovená fotografie. V Blow-up se před divákem postupně odkrývají varianty jedné jediné fotografie.
Ve videu Landscape Spectacle odkazuje k principu pohlednice. Nutí diváka půl hodiny sledovat jeden panoramatický pohled na Grand Canyon, výjev, který si na svůj fotoaparát pořídí každý z příchozích užaslých turistů. K obrazu běží zvukový záznam podivného Babylonu hlasů lidí, kteří jsou vystaveni pohledu na monumentální, lidskou přítomností neformovanou přírodu. Mezi viditelným a slyšeným se fomuluje nespojitelný rozpor.
Odkazy k fotografii završuje „maximální“ projekt, konečné album, které shrnuje všechny dosud autorem vytvořené fotografie, zkomprimované do jednoho objektu. S příležitostí je vnímat, ale bez možnosti je vidět.
Tomáš Pospěch