J ak si kdo ustele, tak si lehne, i když má doma místo dveří korále nebo černocha a v prdeli vo J
A ť mi moji první vzpomínku na Martina Zeta zdeformuje nějaké omezení, překážk A
K oneckonců proč by nemohl vzniknout text – performance pojednávající zna K
J eho schopnost přetvářet svou jednoznačností původně zamýšlené na nezamýšlený slovní orlo J
S evření běžným rámem vymezuje a zvýrazňuje, rám znaku zatlačuje a navléká imaginaci dre S
E liminujeme nárok na pravdivost, protože se nejraději ze všeho rámcově vymezujem E
M užská saka a dámské kostýmky, za nimi paravány, ze strany čumí ratolesti květináčových pale M
P řesto tu budeme mít i mechanický rám tvořený řádkem, který sedl platformě OpenOffice na le P
O kolik je po každé další performanci člověk Zet šťastnější, to je dobrá otázka právě pro něh O
T ypické je, že se před svými uměleckými výkony chová jako chlapík, který jde jen tak kolem vra T
K oukne na dvůr a očumuje zabijačku, která tam právě probíhá, čichá, ale za chvíli mu jede vla K
A přitom je vegetarián a nekuřák a abstinent, ale především masa, tabáku a alkoholu uměníčk A
L opotí se na zahrádce své hlavy s nejedlými modrými mrkvemi ve tvaru nesoustředných spirá L
M ěnit mu svět, jako ho on mění mě, říkám si vždycky, nebo po něm aspoň hodit měkký salá M
A tlet běžící stovku přes doskočiště dálky, matraci výšky, koulařský kruh a relaxujícího Číňan A
R estaurátor, který dokáže, aby pohár z ryzího zlata napadl a definitivně rozložil cínový mo R
T ámhle, řekne mi každý, koho se na Martina zeptám, a rezignovaně mávne rukou kamsi zpě T
I hned mi dojde, že jsem znovu přešel místo, kde skrytě performuje, kde vězí v další své past I
N ejde o zmatení, ale o druh vědění obcházejícího kolem kamenným molitanem polstrovaných stě N
A tak se můžeme ptát, proč má performance amatérské aranžmá nepovedeného kouzelnického čísl A
Z et je muž se jménem znějícím jako pseudonym vymyšlený narychlo, když vás vystrčili na mrá Z
E videntní provokatér, řeknete si, když ho uvidíte mezi demonstranty a zařvete: Něčím ho máznět E
T eď se ukazuje, že jediný znak evokuje celé významy, což chce před odsudkem mého textu vědě T
A plaus po performanci mívá pachuť soucitu a proto snad Zet říká už předem: Dneska to bude nud A
O dkdy chodí pán z holubí letky na vernisáž, kde se podává jen voda s citronem a slané pečiv O
D otaz je na místě, ale pozor, jsou i umělci připomínající kroužící vyžírce svým zjevem druhý cho D
A takovým umělcem je Martin Zet na straně dobra, a pak ještě já, který stojím tajně na straně zl A
D ouklidí-li tento dobrák svůj ateliér v nejbližším desetiletí, sním svůj dosud nezrozený iPa D
O pustí-li performeři svět umění, bude to, jako když odejde z fabriky do kanclu oblíbené nemehl O
Z ávidím Martinovi především jeho zimník a hned potom pohyby muže s kufrem falešných peně Z
E stablishment zůstává nezasažen, underground nepoučen, ultralevice v hajzlu, jen Zet se směj E
T ak a teď se pustím do té vzpomínky, dokud mám tu zarámovanou hlavu, ke které se nechci zná T
: :
A si se někdo zřítil do té zrušené výtahové šachty, napadlo mě, když jsem uslyšel ten lomo Z
B ěžel jsem naplněn obavami na konec dlouhého sklepního prostoru zrušené karlínské továrn Y
C o jsem otvorem do šachty spatřil nedávalo žádný smysl a tak jsem jen stál a zíral, úplně perple X
D o porůznu zkřížených trubek tu byl vklíněný chlápek s úsměvem připomínajícím dvojité W
E vokoval mi Dostojevského idiota zkříženého s čistotným bezdomovcem, nikde žádná kre V
F otil ho tam kdosi, ale já navrhoval raději vyproštění a už jsem držel v ruce první trubk U
G alerista Ivan Mečl, se kterým jsme ve sklepě nachystali výstavu, mě zarazil a začal vysvětlova T
H ele, to není nehoda, to je performance. On si tam ty trubky naházel a skočil sám, žádný stre S
Ch lápka jsme nechali vězet a já se chystal likvidovat půldenní instalaci než jí sežere sklepní odé R
I když jsem nechtěl, musel jsem uvažovat, jaké jsou asi průměrné hodnoty performerova I Q
J istě vyšší než u zástupce běžné populace, který se zabývá jen žrádlem a sexualitou jako lidoo P
K outkem oka jsem po delším čase uviděl, že chlápek z šachty vylezl a bloumá okol O
L etmo jsem ho s ambivaletními pocity sledoval a trochu jsem si přál nebýt jím kontaktová N
M ožná, dumal jsem, je jeho snem performance s opravdu nešťastným, nikoliv rozpačitým konce M
N utně trapná, proč musí být každá jejich exhibice nutně trapná, drmolil jsem a ještě víc znervózně L
O mluvou mi budiž, že tehdy jsem ještě nebyl do performerů zamilovaný jako snobský blázíne K
P o očku vidím, že si chlápek prohlíží výstavu a nemá takovou zatuhlost jako třeba malíř Vosecke J
Q uadrienale je snesitelný formát, vidět se se všemi jednou za čtyři roky, letělo mi myslí v rychlost I
R eagoval jsem tak na fakt, že Mečl vede chlápka mým směrem, z prsou se mi vydral tichý vzde Ch
S ténání jsem potlačil a modlil se, aby to nebyl umělčík honící v ostbloku body do portfólia sna H
T akový, co předpokládá, že celý svět mluví anglicky, jako je každá žena opatřena bodem G
UF
V enkoncem se ukázalo, že performer je našinec a tak bez najstumítjú proběhlo seznámení hladc E
W jeho úsměvu způsobilo, že si nepamatuji slova, jimiž komentoval můj krátce vystavený výplo D
X Y říkáme dnes, pan XY přezdíváme Zetovi s Mečlem u vědomí, že abeceda je souřadná kle C
Y vetta Simonová nám zachrání předposlední řádek, naštěstí se blíží konec, už trpím jak Jó B
Z ajímá mě, Martine, co jsi to o mojí výstavě tehdy utrousil, napiš mi to nasdch@seznam.cz– Hol A
SdCH
Speciální poděkování Hynku Dörnerovi, Matyldě Dörnerové a Leoši Motlovi.
Nakřičel Martin Zet.
¡LOS ARTISTAS, UNIDOS, JAMÁS SERÁN VENCIDOS!
