Lov

umělci Ondřej Brody, Radek Brousil, Marek Číhal, Jana Doležalová, Janja Prokič, Tomáš Skála
kurátor Tereza Jindrová
místo Trafačka
ůčinkující Tereza Jindrová
kamera Jan Vidlička
zvuk Jan Vidlička
střih Jan Vidlička
interview Jan Vidlička
publikováno 27. 9. 2013
jazyk Česky / English
embed link icon

Lov je jednou z prapůvodních dovedností člověka, která sloužila k získání potravy daleko dříve, než uvědomělé a systematické pěstovaní rostlin. Ve své podstatě jde tedy o elementární techniku pro přežití. 

Tak jako umění, řemesla, kult, sex nebo mezilidská komunikace, má tedy i lov svůj tisíce a miliony let dlouhý vývoj. Lov jako kolektivní dovednost, společenská kratochvíle a výraz společenského postavení, předmět uměleckého ztvárnění, prostředek přírodovědného bádání, specializovaná činnost, koníček a způsob relaxace, prostředek udržování „rovnováhy“ a v konečném důsledku i moderní transformace lovu v „divočině“ na velkochovy domácích zvířat, které jsou zdrojem masa v masovém měřítku. Archetypální činnost člověka prošla významnou proměnou.

Výstava LOV si neklade za cíl formulovat jednoznačně kritické stanovisko nebo být v jakémkoli smyslu aktivistická. Podnětem k jejímu vzniku byla samotná díla umělců, kteří dané téma různým způsobem (ať záměrně či nikoli) zpracovávají. Nejedná se tedy o snahu postihnout nějakou tvůrčí tendenci s charakteristickými představiteli, ale o tematickou výstavu představující soubor děl, která podávají různé úhly pohledu na konfrontaci člověka a zvířete, která ústí ve smrt toho druhého – ať už tento fakt nahlížíme jakkoli. Odlišné perspektivy jednotlivých autorů odhalují groteskní ironii, fetišismus, naturalističnost, fantastičnost opírající se o mytické motivy i utopické pokusy o proměnu situace. Rozličnost přístupů i výrazových prostředků tak vytváří nejen uměleckou mozaiku působivých děl, ale otevírá pole pro otázky, které mohou oslovit i dnešního velkoměstského člověka.