Universally personal
Multitude of homes
Preinhabited
Disabled objects
Wardrobes full of holes
There’s no place like homes.
Konceptuální módní přehlídka, visící živá socha, striktní choreografie, provazy. Patnáctiminutová událost s afterparty.
Autor: Saliva/Lukáš Hofmann.
IKEA je úzkostlivě zkonstruované prostředí, zástup domů, klasický příklad Baudrillardových teorií hyperreality. Pohybujeme se předzabydlenými prostory. Můžeme pocítit latentní přítomnost ruky, co předem rozprostřela známky projevů emocí, které navozují pocit domova. Příbory v šuplících, knihy ležící v komínku vedle postele, laptop na stole, květináče s rozmarýnem, příležitostné hračky pohozené na zemi dětského pokoje, saka v šatní skříni. Při bližším prozkoumání šatny můžeme zjistit, že jen strana oděvu na věšáku směrem k nám je v pořádku, zatímco druhá strana byla znehodnocena: uvidíme náhodně rozmístěné kulaté díry zasazené v kovu, záměrné řezy a trhliny, chybějící rukávy a poloviny kalhot. Snaží se IKEA zabránit případné krádeži nebo má tento přístup jiné praktické opodstatnění?
Saliva si všiml těchto zmanipulovaných kusů oblečení a rozhodl se je z IKEA vynést (lolz) a zorganizovat módní přehlídku, která je jako formát příkladem koncentrované práce týmů lidí, kteří v dnešním akcelerovaném světě módy pracují na projektech měsíce, jen pro pětiminutový prchavý výbuch energie.
Umělec sestavil skupinu lidí s podobným světonázorem a estetikou a z „já“ se stalo „my“.
Toto oblečení jako gesto opozice vůči tomuto simulakrálnímu prostředí. Ne skrze překotnou úpravu a střih (koneckonců jsou oděvy již re-designované zaměstnanci IKEA), ale prostřednictvím inovativního stylingu.
Vše již rečené je vlastně bodem zrodu a zbytek je uměleckou licencí: předvedení bezpečnosti letu pramenící z fascinace rigidní choreografií, boty jako sochy, visící tělo just for lolz.