KŘIŽOVNICKÁ ŠKOLA ČISTÉHO HUMORU BEZ VTIPU

umělci Eugen Brikcius, Olaf Hanel, Ivan Jirous, Věra Jirousová, Petr Lampl, Rudolf Němec, Karel Nepraš, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Andrej Stankovič, Jan Steklík, Paul Wilson, Helena Wilsonová
místo _Neurčené město
tagy humor kolektiv performance socialismus
režie Rudolf Němec
kamera Rudolf Němec
střih Rudolf Němec
překlad von Pohl Stephan
kategorie Videoarchiv VVP AVU
publikováno 18. 11. 2015
jazyk Česky / English
embed link icon

Bez názvu (2)
Digitalizace černobílého 8mm filmu bez zvuku

Neformální skupina výtvarných umělců, literátů, teoretiků, ale i dalších osobností nezávislé scény je pojmenována podle pražské hospody U Křižovníků, kde se od poloviny 60. let scházela. Okruh vznikl kolem samozvaných ředitelů Křižovnické školy, sochaře Karla Nepraše a konceptualisty a kreslíře Jana Steklíka. Patří do něj například teoretici Ivan a Věra Jirousovi, autoři happeningů, básníci a spisovatelé Eugen Brikcius, Olaf Hanel, Petr Lampl a Andrej Stankovič, malíři Rudolf Němec, Otakar Slavík, Zbyšek Sion, fotografka Helena Wilsonová
a překladatel Paul Wilson. Společně se vymezovali vůči oficiálnímu umění a skrze vzájemné setkávání hledali nejen inspiraci pro vlastní tvorbu, ale i oporu v nelehké politické situaci. V normalizační době po okupaci vojsky Varšavské smlouvy, která ukončila naděje Pražského jara, hrála Křižovnická škola důležitou roli při iniciaci aktivit na neoficiální scéně. Svými groteskními akcemi podrývala vážnost jak první, tak druhé kultury a vytvořila si vlastní prostor umělecké svobody. V okruhu Křižovnické školy vzniklo v polovině 70. let, kdy činnost seskupení kulminovala, několik legendárních happeningů, například Buzení blanických rytířů (1974) nebo Vltava – Pocta B. Smetanovi (1974). Vedle těchto kolektivních akcí, nazývaných „vlastenecké tripy“, jichž se účastnila široká komunita náležející k neoficiální scéně, se v rámci Křižovnické školy odehrála řada komornějších akcí, výstav a nejrůznějších aktivit, z nichž některé zachytil na svou osmimilimetrovou kameru Rudolf Němec (1936–2015).
Hry s významovými proměnami jsou pro Křižovnickou školu typické, stejně jako nejasné ohraničení událostí vycházejících ze spontánního nápadu jednotlivce a následně rozvíjených a variovaných celou komunitou. Svou otevřeností – jak ve smyslu autorství, tak ve smyslu časového průběhu – to jsou v podstatě happeningy v nejčistším slova smyslu, i když se tento pojem v souvislosti s aktivitami Křižovnické školy používá jen ojediněle.
Pomineme-li záběry Vladimíra Boudníka ve filmu Jaromíra Perglera Akce v ulicích Prahy z roku 1956, jsou nejstaršími známými filmovými záznamy akcí v českém prostředí právě filmy Rudolfa Němce z počátku 70. let 20. století.

Pavlína Morganová

Text je převzat z tištěné přílohy k DVD České akční umění. Filmy a videa, 1956–1989, vydaného Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v roce 2015 (editorky Pavlína Morganová, Terezie Nekvindová a Sláva Sobotovičová).

Film, který uvádíme v rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU vůbec poprvé, se našel v roce 2015 v pozůstalosti Rudolfa Němce. Zachycuje jeden z „vlasteneckých tripů“ členů a přátel umělecké skupiny Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu – svatováclavskou pouť z Prahy do Staré Boleslavi, kterou podnikli pravděpodobně v roce 1970. I na tomto fragmentárním záznamu je vidět, jak přirozenou součástí života byly pro Křižovníky akční postupy a jak hravě s nimi zacházeli: film obsahuje miniaturní epizody na hraně mezi dětinskými vtipy, civilními situacemi a poučenými uměleckými gesty. Na prsou má každý účastník připnuté číslo, „závodníci“ však do cíle nedošli, cestu ukončili těsně před cílem v hospodě v Brandýse nad Labem. Film obsahuje vzácné portrétní záběry na Jiřího Boreše, který se později v emigraci věnoval divadlu, na básníka a kritika Vladimíra Burdu, akčního umělce Eugena Brikciuse a literáta a historika Josefa Kroutvora. Na začátku filmu Kroutvor demonstruje na kameru gesto připisované řeckému filozofovi Kratylovi – pochybovačné pokyvování prstem, jediné možné vyjádření člověka ke světu, který je celý iluzí.
Vznik filmu datujeme do roku 1970: Rudolf Němec si kameru pořídil na přelomu 60. a 70. let; Vladimír Burda 23. října 1970 náhle zemřel, takže film musel vzniknout ještě před tímto datem. Na stejném filmovém pásu se spolu s tímto filmem našel záznam jiné akce Bez názvu (1) z roku 1971, který je poprvé k vidění na DVD České akční umění. Filmy a videa, 1956–1989, vydaného Vědecko-výzkumným pracovištěm Akademie výtvarných umění v roce 2015.
Uvádíme digitalizaci původního materiálu bez dalších úprav.

Sláva Sobotovičová

Digitalizace 8mm filmu: VVP AVU
Děkujeme paní Aleně Taschnerové za poskytnutí filmových materiálů Rudolfa Němce videoarchivu VVP AVU a Eugenu Brikciusovi a Heleně Wilsonové za pomoc při identifikaci díla.

V rubrice Okno do videoarchivu VVP AVU pravidelně zveřejňuje Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie výtvarných umění v Praze (VVP AVU) ve spolupráci s Artyčok.tv práce z videoarchivu VVP AVU. Výběr pro Artyčok.tv se zaměřuje na starší díla (materiály z konce 20. století), práce na pomezí videoartu, filmu a dokumentace, nebo i na čistě dokumentární materiály související s nedávným vývojem českého a slovenského výtvarného umění.

související s
KŘIŽOVNICKÁ ŠKOLA ČISTÉHO HUMORU BEZ VTIPU

0:14:59

REPKA

Video redakčního kolektivu Artyčok.tv nastavuje satirickou formou kritické zrcadlo své vlastní, nejen autorské práci. Mýtus geniálních bytostí z uměleckého světa, které nerušeně a svobodně tvoří lepší obraz všehomíra, těžkopádně a setrvale nabourává neodbytný leč skutečný svět, plný excelových tabulek, nevyřízených mailů, monitorovacích a výročních zpráv.
0:06:16

All that is solid melts like my blush after a long shift

Výstava zkoumá dynamiku vyhoření, odcizení a reprezentace v kontextu pozdního kapitalismu a zaměřuje se na formování subjektu v prostředí, kde autenticita není pevně danou esencí, ale neustále vyjednávaným konstruktem. Identita se v tomto kontextu mění v transakční komoditu, kde se hranice mezi sebeprezentací a přizpůsobením pozvolna rozpouštějí. 

2000 slov dnes

Jakou roli hráli vědci a vědkyně v politických a společenských transformačních procesech v minulosti a jakou hrají dnes? Slouží dnes vědecké instituce k reflexi společensko-politických změn? Nechává akademický provoz zaměřený na efektivitu a kvantitu produkce dostatek prostoru pro společenskou kritičnost vědců a vědkyň? A jaké frustrace práce ve vědecké instituci generuje?

“Kde si včera bol?” aneb umění jako alibi

Na základě svého občanského práva odmítáme nadále vypovídat. Odmítáme se před vámi svlékat pomalu i z kůže a vysvětlovat, nebo snad dokonce ospravedlňovat svoje činy. Nenecháme si od vás vnutit myšlenku, že naší motivací k tomu, dělat cokoli z toho co děláme (konkrétně; vstupovat do veřejného prostoru určitým způsobem) je nějaké metafyzické dobro či bonum honestum. Stejně tak není naše činnost projevem vlastní dobré vůle, protože na dobrou vůli, obecné blaho a veřejný pořádek vám s veškerou pokorou kašlem.

Brood - Stranger’s Vial - Womb

Brood - Stranger’s Vial - Womb je “hra, jež zapomněla svoje vlastní pravidla” a “příběh bez konce”. Místo přehledné, lineární fantazie nabízí fantaskní prostor, který nahlížíme skrze několik vrstev materiální i mediální abstrakce. Ozvláštňuje předměty každodenní potřeby i (ne)lidské identity. Zve nás, abychom si všímali afektů lidství uprostřed klimatické krize, které lze zahlédnout jen periferním viděním, někde u hrany pozlaceného kovu. Jen pozor: strany budou převrácené.