V nové, nepravidelné rubrice kritických reflexí budeme nabízet vždy několik různých pohledů na jedno téma očima teoretiků a kritiků současného umění. První díl se věnuje retrospektivě Jána Mančušky v Městské knihovně, ke které se vyjádřili Karel Císař, Jakub Stejskal a Michal Novotný.
- - -
„První retrospektiva“ je skutečně první retrospektivní výstavou Jána Mančušky (*1972) a rozhodně první velkou výstavou jeho prací v České republice. Dílo zde zůstalo bez jeho autora, který zemřel v 39 letech v roce 2011. Přesto nelze říci, že bychom měli co do činění s dílem fragmentárním.
Mančuška vstupuje na výtvarnou scénu v druhé polovině devadesátých let spolu se členy skupiny bj (Josef Bolf, Jan Šerých, Tomáš Vaněk). Jeho práce se vzdáleně hlásí k československým vernakulárním variantám konceptualismu šedesátých, sedmdesátých let (Stano Filko, Jiří Kovanda ad.). Podobně, jako o něco starší skupina Pondělí, Mančuška zastává názor definující (tvůrčí) identitu jako sociokulturní konstrukci, jenž byl v opozici k tradičně surrealistickým a romantizujícím východiskům českého umění.
Se vzrůstajícím internacionálním ohlasem se v jeho tvorbě začaly jasně diferencovat dvě linie, jež se v jeho díle stabilně prolínají. Na jedné straně rozvíjel post-konceptuální uměleckou tradici, jež aktivně problematizuje jazyk v procesu vyprávění (jazyk literární, jazyk videa, performance i filmu). Na straně druhé rostl jeho zájem o sdělování – často existenciálních, skutečných příběhů. Pohyb mezi elementy těchto dvou spekter – umělostí jazyků a tíživostí sdíleného příběhu bychom mohli označit za hlavní těžiště síly jeho projevu. Mančuška usiloval o vytvoření nové schopnosti jednání v umělecké teorii i praxi. Tuto potřebu vnímal jako nutné překlenutí rozporu přítomného v umění před i po pádu Berlínské zdi. Umělci a umělkyně se podle jeho názoru buď upínali k nativistickým uměleckým formám a tradicím, anebo bez výhrad mluvili jazykem i tématy internacionálního provozu. Nová schopnost jednání, jak ji Mančuška uskutečňoval, měla být internacionálně angažovaná, a prostřednictvím této angažovanosti schopná vyprávět příběhy spojené s místem a specifickou historickou zkušeností.