Jako Skupina se tento tým umělců těší na možnost vystavit své práce ve společném pojetí prolínajících se konceptů. Jejich cílem je představit individuální styl na společné výstavě. Chápou galerii v jejím původním sémantickém významu jako dlouhý zastřešený ochoz podél zdi budovy, propojují prostor s jeho současnou funkcí jako místnost k vystavování obrazů a soch a jdou v tomto pojetí daleko do historie až ke Galilejské kapli (palestinská provincie). Umělci prostor přetvořili ve stylu současných vizuálních kódů ve snaze spojit různé zdroje do jednoho.
Emilie Segnarbieux pracuje s přísnou kresbou, její obrazy obvykle zobrazují náhodně zachycené prvky v krajině, jako například skokanské prkno, ohnivý kruh, dům, mrak, a pomocí měkké lineární kresby zachycuje tyto předměty s citem pro dokonalost a důrazem na papír, na nějž kreslí, a zanechává v nás pocit oslavy materiálu jako sochy.
Veronika Dolanská si hraje s prostorem a barvou. Využívá jako katalyzátor své předpřipravené kresby. Je inspirována tradicemi národnostních menšin, čímž posiluje kulturní rovnováhu osvobozenou v moderním myšlení. Spojením etnické harmonie a své vlastní zkušenosti oslavuje umění jako živoucí formu vyjádření, uplatňující se retrospektivně napříč celou historií.
Práce Graema McKinnona jsou programově prostoupeny humorem a sebeironií. V duchu tendence uniknout z „umění“ je pro jeho styl zobrazování typické využití konceptu dadaistických barev ve snaze podrobit kritice vnímání uměleckých hodnot. Spíše než dílo materiálně založené vytváří dílo vycházející z volného proudu myšlenek. Před uměním jako čistě komerční komoditou dává přednost alternativní variantě vyjádření, které hledá ruku v ruce s pofidérní svobodou ve snaze prosadit se.
Název byl inspirován městem, ve kterém se galerie nachází, a všichni umělci se na něm shodli po večeru plném vína a sýrů.