Jsem to, co vy...

Výstava s názvem Jsem to co vy… volně reaguje na uvedenou inscenaci Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny režírovanou Kamilou Polívkovou. Divadelní debut Davida Zábranského byl napsán na objednávku Studia Hrdinů, konkrétně režisérky Polívkové a krom tématu „domovina“ se zabývá i životním osudem herce a truhláře Stanislava Majera, jakož i příběhem Studia Hrdinů a s ním spojených tvůrců. Zábranský v programu k představení odpovídá na otázku:
Kdyby objednávka nebyla na „majerovské monodrama“, o čem by tvá první práce pro divadlo byla? A byl bys vůbec zkusil pro divadlo psát?
Kamila mi tehdy na našem setkání před kinem Oko řekla, že by chtěla text pro Stanislava Majera. Ok, řekl jsem jí, a pak jsem bez Kamilina vědomí krom Majera v textu „udělal“ i Zemana a Letnou, čili dvě témata, kterými bych se zabýval i bez Kamilina podnětu. Chtěl jsem napsat něco o havlistech a zemanovcích, a stejně tak o lidech, kterým se říká hipsteři a kterým by se možná mělo říkat spíš „nová zahálčivá třída, která si myslí, že nezahálí“. To všechno se pak přirozeně spojilo v tématu hranic, zahraničí a „bezhraničí“. Moje hra mluví o hranicích a o jejich překračování. S tím přímo souvisejí témata jako je optimismus a pesimismus, obsese a vůbec duševní zdraví…
Stejně tak oslovení Jiřího Davida k reakci na zmíněnou inscenaci je jakousi objednávkou na dané téma a tvar. David zde nereaguje přímo na hru, kterou nemohl nakonec vidět, ale na samotný debut Zábranského. Názvem výstavy Jsem to co vy… David utváří pro diváky dané inscenace dojem, že se vztahuje k jednomu typu lidí definovaných v textu. Považuje se tedy za člověka typu Majer? Možná. Hlavně zkoumá a ve své dosavadní práci stále zakouší možnosti jak uchopit a definovat podstatu člověka a pozici umělce a umění ve společnosti. Národní umělec, který je aktivní na české scéně dlouho a něco s ní a se samotným češstvím již zažil. Živé diskutování a podílení se na utváření povědomí jak může umělec působit ve a pro společnost, prožívá s oddaností a vytrvalostí.
David k výstavě říká: „Pokouším se skrze vystavené fotografie najít prequel moment v souvislosti s hrou „Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny“. Nejde tak o ilustraci děje, ale o jeho mentálně vizuální přesah.“
Hledáním prequelu se můžeme dobrat k podobným tématům, o kterých v rozhovoru mluví Zábranský. Hranice společnosti, hranice jedince, možnosti možností, radost a strach, když si je uvědomujeme. Obrazový i textový popis lidskosti jakoby nastiňuje potřebu vymezit se a současně ukázat to, čím jsme všichni. Od textu z roku 2016 s pracovním názvem Zase přes nové i recyklované koláže a asambláže dojdeme ke třem totožným fotografiím s textem z roku 1990, který nastiňuje pohled Jiřího Davida na tehdejší dobu.