O Demoscéně nelze mluvit jako o filmech, videích nebo snad o animacích. Tato díla nevznikají jako záznamy na určité médium, ale jsou jako aplikace, tedy spustitelné .exe soubory. Tento druh tvorby spojuje různá odvětví, jako je elektronická hudba, design a programování.
Večer s titulem Geeks can dance proběhl v c-base v Berlíně, tedy ve známém klubu, který má svou největší slávu již za sebou. Organizátora promítání Thomase Manna ze skupiny Still jsem požádal o krátké představení.
Vedle samotné PC Demoscény paralelně existuje tak zvaná 8-bit demoscéna, tedy směr, kde díla vznikají na starých počítačích z 80. let. Z mnoha přehlídek, festivalů a setkání se osobně domnívám, že 8 bit je progresivnější.
To, že současná tvorba na PC je abstraktní a nudná, je celkem známá věc. Někteří kritici by konstatovali, že viděli pár vychytaných šetřičů obrazovek.
Na pomoc svému tvrzení nestavím profesionální autory z různých oborů umění, ale postačí mi zase licitovaná 8-bitová scéna, která je podle mě plná nápadů, scén a příběhů. Přitom je stále tvořena na starých strojích, které jsou skutečně limitované co do počtu barev, efektů, hudby atd.
Takže celému PC světu mohu vřele doporučit ruské skupiny jako je Skrju nebo CPU/Inward. Nebo ať se podívají, co dělá 8-bitová sekce švédské skupiny Fairlight, kde špičkové efekty nenajdeme, ale autoři vnášejí do scén osobní příběhovou linku, vlastní citlivost a reflexi sociálního prostoru.
