Málokterému umělci se stane, že s jedním projevem vydrží celý život a pořád je úspěšný. Autorovi KW, přestože tvoří málo a s pauzami, se tento model naplňuje.
Přitom jeho malba není sofistikovaným nálezem vhodného konceptu. Je tak spontánní a zároveň „prostá“, právě tím budí podezření i úžas. A žádná stopa po rutině.
Před patnácti lety jsem jeho způsob malby nazvala smlouvou s nevědomím a ta zatím nebyla zrušena. Ve svém posledním souboru Duchové, v němž kombinuje malbu s fotografií, videem i objekty, prezentuje stálou přítomnost duchů v našich životech. V jeho malbě sídlí odjakživa a jsou synonymy mnoha zásadních nekončících otázek. KW divákům ukazuje, jak je uvidět: právě pozorování je jeho nejsilnější stránka. Pokud autor skutečně dobře vidí, je s největší pravděpodobností také schopen své pozorování zprostředkovat. Pro autora je rekonstrukcí reálného zážitku a zviditelněním duchů, kterých si ostatní nevšimnou. Mohou být v průhledu otevřených dveří do vesmírné lodi, v prázdné sklenici ležící před chrtem, v sousoší satelitů i v tančícím přeludu. V lehkosti autorovy malby se zpřítomňují jaksi samozřejmě; odjakživa je obsahovala a proto jsou tyto obrazy uvěřitelné.
Ve fotografiích pronásleduje autor jiné duchy. Nejsou tak efemérní a nic nezastupují. Jsou to duchové temnější, stvoření obavami a náhodami. Objevují se jen na pár vteřin. KW si pořizuje jejich archiv, aby jimi mohl trochu manipulovat.
Přestože víme, že samotné umění neznamená nic než samo sebe, KW je autor, který tuto tezi stále zpochybňuje.
Lenka Lindaurová