Osvědčené moudro: Někdo čte, jiný píše.
Bim Bimbas
Lidi sou andělé a každej dobrej skutek sílu vrací – jsem teoretik světa, z toho cejtíš vesnický rockotéky, gotický hrady a tlustý harlejáky s pivem v kelímku. Jako léta 1993 – 95, vrchol první módní vlny džínovejch otrhanejch kraťas, džínovek a dlouhejch černejch vlasů, vrchol éry neznámý český skupiny Lucie a jejich neznámých dadaistických hitů, vrchol éry náramkovejch hodinek kombinujících prvky vlnovky protínající trojúhelníky, od jejichž tvarosloví je odvozen i font na obalu desky oné kapely Lucie Live 1 a 2 z roku 1992.
Utajený pudy vytáhnou tě z nudy. Hraje DJ Víc, nebyl čas a nikdo ho neposlouchá.
Neohlas postmišmaš, otčenáš odříkej až v hrobě, bejby.
Tisková zpráva potřísněná od borůvek, pánbů se nestrefil do záchoda, soutěž jeden chce druhej se snaží, třetí má talent od pánaboha.
1. Výchozí strategií v naší post-vykořeněné době je hledání.
Hledání osobního boha, tradice kouzlení a rituálního dechu. Prozatímní eklektismus a chtěná vykořeněnost jsou fajn. Identita může mít podobu masky. Vzniká mimo měřítka běžných situací, jako vědomé vrhání nových pohledů na její dvojí tvář.
2. Tradice hledání
Symbolická smrt umění a jeho možné zmrtvýchvstání jako znovuoživení avantgard, které je totožné se zrodem neopostmoderny, jež jako myšlenkový pohyb vysvětluje nebo spíš dokazuje propojenost jistých forem současného umění s křesťanstvím, což znamená jistý závazek se jako v terapeutické regresi do takového minulého života vrátit a zkoumat jej jeho vlastními prostředky, ale nacházet v něm nové zkušenosti.
3. Hledání tradic
Je to jako hledání tradic a archetypů v naší křestanstvím ovlivněné mentalitě, a našeho vztahu k psychedelii jako fenoménu pohanství – a jeho možné analogii s tvůrčím procesem.
Hledání výchozí informace, její srozumitelnost a jednoznačnost, v neposlední řadě tematizuje tradici i jako příslušnost ke kmeni ve formě kolektivního divošství v nás, nebo v příslušnosti k jiným mikrospolečenským modelům – milostným polohám jiným než těm misionářským.
Rozmezí přístupů k tématu tradice od pouhé formálnosti až k vytváření nové vlastní tradice ryze individálním způsobem také rozkrývá proces získávání zkušenosti, sebereflexe, a imaginace skrz chápaní média umění, jako média informace, nebo raději post-informace, založené na vztahu, procesu a jeho dynamice.
Hodnotí a analyzuje přístup k sobě samému jako k tradici a relativizuje vlastní podobu díky relativní podstatě souč. kulturního uvažování. Zaznamenává proces, kdy z kulturního se stává kultovní a z dechu tradice se stává tradice dechu.
4. Závěr
Myslíš na to, že na nic nemyslíš, lehneš si do mechu, v lese plným borovic rozpálenejch žhavým sluncem, dřevo, z kterýho se stavěly barokní oltáře, slunce svit, oranžová modrá, fialová, purpurová a černá, kurátorské aktivity Matyáše Chocholy, postracha vzdělanců a intelektuálů, se vrací na scénu.
Mysl začátečníka – umění, které nepotřebuje vysvětlování.
Matyáš Chochola