Výstava ABOUT THE CHAIR, kterou organizují tři čeští kurátoři – Hynek Alt, Aleksandra Vajd a Karina Kottová – a inscenuje scénograf Jan Pfeiffer, představuje v Hangáru B9 na kampusu Ecole supérieure des Arts St-Luc díla více než 30 začínajících i renomovaných umělců současné české umělecké scény. Leitmotivem a klíčem k výstavě je židle, která se objeví ve fotografii, instalaci, videu a dalších médiích. Tento objekt, jednoduchý, ale zároveň tak otevřený interpretaci, do jisté míry kontrastuje s tématem BIP2014, ale zároveň ho odráží. Ve vztahu k obecnému názvu PIXELS OF PARADISE je židle vázána k zemi. Vyjadřuje pomíjivost i pevný základ. Ve své množné podobě vytváří prostor pro komunikaci, diskusi a společenství. Pokud jde o tvar, je jedinečná i univerzální.
Výstava si klade za cíl prozkoumat tento základní prvek, vytržený z jeho triviálního místa v našich životech a interpretovaný umělci v jeho materiálních i transcendentních rozměrech.
Výstavní projekt s názvem O židli představuje díla více než 30 začínajících i etablovaných umělců působících na české současné umělecké scéně i mimo ni. Leitmotivem a klíčem k logice výstavy je obraz židle, který je zastoupen ve fotografiích, instalacích, videích a dalších médiích. Tento jednoduchý, ale mnohovrstevnatý objekt do jisté míry vyvažuje a zároveň koresponduje s letošním tématem BIP Liege, Pixels of Paradise: židle je praktická. Symbolizuje pomíjivost i pevný základ. Ve větším počtu vytváří prostor pro komunikaci, diskuzi a společenství. Svou formou je jedinečná i univerzální. Výstava se snaží prozkoumat tento základní prvek vytržený z běžného života a vnímaný umělci z různých úhlů pohledu, a to jak v jeho hmotné, tak transcendentální dimenzi.
Our curatorial approach was driven by the attempt to overcome some limits of exhibitions set to present a certain art scene, nationality or artistic medium, where the – by definition ideological or at least misleading- notion of objectivity and confirmation of existing relations or values is hard to avoid. We have decided to build this presentation from the very grounds, using the selected key to allow for systematic, but at the same time playful methodology leading to clear and yet somewhat surprising results. In his work titled What is a Chair (2005), the internationally recognized Slovakian artist Ján Mančuška used a large-scale, hand-written diagram on the wall to explore all possible aspects of the chair, starting with its physical appearance, function and material and ending with rather philosophical or social observations. We have applied a similar system to the heterogeneous depictions of the chair and its relation to the inner and outer space, which we have found in a number of works by diverse artists active on the contemporary Czech art scene, as well as within the international context. As a starting point, we took the chair as a metaphor for several tendencies we believe are present in this particular scene: – The chair is local. It represents intimacy, basic social schemes. Náš kurátorský přístup byl motivován snahou překonat některé limity výstav zaměřených na prezentaci určité umělecké scény, národnosti nebo uměleckého média, kde je těžké se vyhnout – ze své podstaty ideologickému nebo přinejmenším zavádějícímu – pojmu objektivity a potvrzení existujících vztahů nebo hodnot. Rozhodli jsme se tuto prezentaci budovat od samých základů a pomocí vybraného klíče jsme zvolili systematickou, ale zároveň hravou metodologii, která vedla k jasným a přesto poněkud překvapivým výsledkům. Ve své práci s názvem Co je židle (2005) použil mezinárodně uznávaný slovenský umělec Ján Mančuška velkoplošný ručně psaný diagram na zdi, aby prozkoumal všechny možné aspekty židle, počínaje jejím fyzickým vzhledem, funkcí a materiálem a konče spíše filozofickými nebo sociálními postřehy. Podobný systém jsme aplikovali na heterogenní zobrazení židle a jejího vztahu k vnitřnímu a vnějšímu prostoru, které jsme nalezli v řadě děl různých umělců působících na současné české umělecké scéně i v mezinárodním kontextu. Jako výchozí bod jsme vzali židli jako metaforu několika tendencí, které podle nás v této konkrétní scéně existují:
– Židle je lokální. Představuje intimitu, základní sociální schémata.
– Nejlépe funguje v kontextu.
– Je koncepční v mnohem více ohledech, než si původně myslel Joseph Kosuth.
– Symbolizuje stabilitu, pevný základ.
– Židle je čistá struktura, neobsahuje nic zbytečného. – Unese něco nebo někoho těžkého, přesto je lehká a křehká.
– Symbolizuje sílu, jejíž politický rozměr je naznačen nepřímo. Tyto věty chápeme jako podněty pro diváka, aby je znovu zvážil v umělém kontextu vytvořeném touto výstavou. Ať už se klíč židle jako ústřední téma a stavební princip jeví jakkoli úzký, židle prezentované v tomto kontextu představují vše jiné než uniformitu. Jsou to konstelace hmoty v prostoru, ale také mosty lidské interakce. Jsou zpochybňovány, dekonstruovány nebo dokonce ničeny, případně brány jako tichí aktéři v zásadních intelektuálních výměnách nebo událostech. Jsou považovány za formální, krásné prvky, které by měly být vnímány v nejmenších detailech, nebo za pouhé užitkové předměty, které mohou být dokonce škodlivé. Pro některé umělce představují výchozí bod k abstrakci nebo abstraktnímu myšlení, pro jiné představují nejfyzičtější protějšek jejich vlastního těla a činnosti. Společně tvoří specifický dočasný vesmír, kde různé prvky strukturované stejným zákonem božské matematiky někdy vedly k nejdivočejším formám a výtvorům.
