Cena Jindřicha Chalupeckého 2023

Výstava Ceny Jindřicha Chalupeckého 2023 je prezentací laureátek a laureáta nejvýznamnějšího tuzemského ocenění pro nastupující generaci umělců a umělkyň. V rámci 34. ročníku jsou oceněnými Kryštof Brůha, Lenka Glisníková, Petra Janda, Gabriela Těthalová a kolektiv StonyTellers. Společná výstava se již podruhé koná v galerii Plato Ostrava, kde střídá další dvě pravidelné destinace, Brno a Prahu. Výstavu doprovází projekt Stanice propagandy letošního zahraničního hosta, jímž je mezinárodně etablovaný nizozemský umělec Jonas Staal. Jeho práce se dlouhodobě zabývá vztahem mezi uměním, propagandou a demokracií.

Výstavu v roce 2023 v galerii PLATO Ostrava zaštiťuje Jakub Adamec a celý kurátorský kolektiv SJCh (Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová a Karina Kottová) v úzké spolupráci s produkčním týmem SJCh (Ondřej Houšťava, Zuzana Šrámková).

"Tvorba Kryštofa Brůhy vykazuje vysokou profesionalitu a úroveň znalostí, stejně jako osobitou vizualitu. Propojuje jazyk umění a vědy s důsledností, která je v českém prostředí vzácná. Zajímají ho globální témata, makro- či dokonce kosmická rovina. Jeho výrazná a svůdná díla převádějí neviditelné elektromagnetické síly do vizuálního jazyka a působí napříč různými prostředími a geografickými vzdálenostmi. Konfrontují diváka s jinou formou poznání a na poli vědeckých dat vnáší do hry imaginaci.” (prohlášení poroty)

Kryštof Brůha (1990) diplomoval na pražské AVU v ateliéru Nová média 1 (škola Tomáše Svobody) a v rámci studia absolvoval stáže na UMPRUM (ateliér Supermédia) a na Indonesian Institute of the Arts v Yogyakartě. Ve své intermediální tvorbě zkoumá specifická prostředí (od environmentálních až po technologická a virtuální) a zaměřuje se na vlivy, které na ně působí, a na jejich celkovou transformaci v čase. Umožňuje nahlížet na jevy našemu vnímání skryté, například díky makro a mikro mapování prostředí, a pomocí takového skenování prostoru a času skrze umělecké artefakty nabízí divákům*čkám nový pohled na realitu. Při vývoji instalací, kinetických soch nebo generativních videí jsou využívány vědecké metody, včetně specificky navržených algoritmů, generativního designu a strojového učení. Při realizaci Brůha pracuje s principy reverzního inženýrství, Rapid Prototypingu a CNC technologie, což se odráží i v estetice jeho děl.  Svá díla vystavil např. v pražských galeriích Atrium na Žižkově, Studio Prám, Pragovka Gallery, během rezidence v Egon Schiele Art Centrum nebo v Artemis Gallery v Lisabonu. Na MFDF Ji.hlava byly uvedeny jeho experimentální filmy Prolog k Signum Supra (2018) a  Resonare De INTER Solaris (nominace na Nejlepší český experimentální dokumentární film 2020). Obdržel cenu Grafika roku za Počítačovou grafiku v roce 2019 a 2021. V roce 2022 získal 1. místo v NFT výzvě Galerie Artefin v kategorii Hlasování odborné poroty.  

"Lenka Glisníková představuje ve svých dílech nezávislý přístup k rozšířené fotografii a transmédiím. Jejich materiálové a vizuální kvality posouvají konceptuální vztah k fotografii na novou úroveň. Její projekty se s lehkostí přizpůsobují rychlosti sociálních médií a často zkoumají technologický vývoj na okrajích fotografické tvorby. Zároveň zpochybňují a přehodnocují pojmy abstrakce či pop umění. Fotografie je dekonstruována a znovu skládána do nových forem; postupně nabývá sochařských a tělesných kvalit, získává dokonce své vlastní tělo.” (prohlášení poroty)

Lenka Glisníková (1990) studovala v ateliéru fotografie Michala Kalhouse na Fakultě umění v Ostravě a poté absolvovala magisterské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Alexandry Vajd a Martina Kohouta. Glisníková aktivně čerpá ze svých zkušeností s médiem fotografie. Rozšiřuje ji však o tvorbu instalací a objektů poukazujících na důsledky současných změn našeho životního stylu, k nimž dochází následkem neregulovaného technologického pokroku. Ve svém zkoumání reviduje vliv těchto nových technologií na naši společnost, lidské tělo, mysl a pocity. V interpretacích, které používá ve své praxi, vnímá technologie jako určující pro náš způsob práce, odpočinku, přemýšlení a organizaci času.   Vystavovala v galeriích jako Lítost, Fotograf Gallery and City Surfer Office v Praze. Byla nominována na Cenu pro diplomanty evropských uměleckých škol STARTPOINT PRIZE 2019, kde získala čestné uznání poroty. Spolu s kolegyní Karolínou Matuškovou, se níž spolupracuje pod labelem shotby.us, byla nominována na cenu Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku 2019. V roce 2020 v této kategorii zvítězily.

"Sochy nebo objekty představují pro Petru Jandovou východiska, která pak naplňuje významy z míst mimo galerijní prostor. Ve svých instalacích využívá organické materiály, často související se zemědělstvím, které interagují se skutečnými těly, jež vyzývá k jejich aktivaci tak, že se téměř stávají jedním. Vytváří spíše setkání než formy, dějovost dělí mezi široké spektrum aktérů a skupin, včetně mezigenerační spolupráce. Své materiály vědomě vybírá s ohledem na ekologii a péči a vytváří jednoduchá, ale silná holistická díla.” (prohlášení poroty)

Petra Janda (1991) studovala v ateliéru Kniha a tvarování papíru na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara ZČU v Plzni, v Ateliéru intermediální tvorby Tomáše Vaňka a v Ateliéru sochařství Tomáše Hlaviny na pražské AVU. Je zakladatelkou platformy a databáze Artbiom.cz, kreativního prostoru Artstudio Lůno a Ekobuňky AVU.  Jako intermediální autorka se pohybuje napříč spektrem umělecké tvorby, edukace a osvěty, včetně komunitních projektů, ekofeminismu a aktivismu. Ve své tvorbě se Janda vztahuje k ekologii prostřednictvím motivů ochrany či mateřství, ale vnímá ji také jako způsob mezilidské komunikace. Hledá způsoby ekologicky šetrného přístupu k tvorbě a materiálům v sochařství, například využitím principů cirkulární ekonomiky či návratu k odkazu starých řemesel a tradic. Velká část její práce je založená na spolupráci, lásce, vzájemné podpoře a komunikaci.   Petra Janda vystavovala své práce i kolektivní díla například v pražské Galerii Jelení, galerii  Display, interdisciplinárním prostředí Studia Alta, POP-UP galerii AVU, zlínské galerii Kabinet T., v zahraničí pak v Moravanech nad Váhom, MeetFrida Art Space v Hamburku, galerii Českého centra v Berlíně či EFA Project Space v New Yorku.

"Obrazy Gabriely Těthalové jsou sebevědomé, precizní a hovoří velmi současným a vytříbeným jazykem. Ve svých nejnovějších velkoformátových dílech projevuje velkou jistotu a dospívá ke složitým kompozicím bohatým na vrstvy, různé hloubky záběru i perspektivy. Ačkoli jsou její obrazy ve své podstatě abstraktní, drobnými figurativními či surrealistickými pozůstatky rozehrává hru představivosti, vyprávění a objevování.” (prohlášení poroty)

Gabriela Těthalová (1988) absolvovala ateliér malby/kresby pod vedením profesorky Jutty Koether na Hochschule für bildende Künste Hamburg. Předtím studovala malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u Jiřího Černického a Marka Meduny, na Akademii výtvarných umění v Praze a na Univerzitě užitého umění ve Vídni. V roce 2013 dokončila magisterské studium v oboru matematika na Univerzitě Karlově v Praze.  Její obrazy vynikají přesnou prací s geometrickými tvary a odvážnou paletou barev ve spojení s rychlými gestickými tahy. Kompozice je rozčleněna do mnoha vzájemně se prolínajících a překrývajících ploch, které mohou narušit schopnost orientace v prostoru. Tělo chápe Těthalová ve vztahu k malbě jako nástroj pro výrobu materiálu, přičemž výsledek vytváří naléhavost – ženskou, zranitelnou a komplexní. Odkazuje na historické tendence současného malířství, jako je zhmotňování poezie na plátně nebo propojování procesu malby s jejím vztahem k času – chápe ji jako záznam. 

Těthalová vystavovala v Holešovické Šachtě v Praze, GAMPA v  Pardubicích, brněnské Industře, Hinterconti v Hamburku, Českém centru v Berlíně a v prostorách nadace NARS Foundation v New Yorku.

"StonyTellers naléhavě usilují o budování komunit založených na vzájemné péči, sdílení a cirkulaci. Ke své práci přistupují prostřednictvím sociálních médií a komunikují pomocí jejich jednoduché estetiky, ovšem za zářivými obrázky se skrývá bohatý a komplexní přístup plný mnoha významových vrstev. Úspěšně přenášejí umělecké myšlení do reálných sociálních situací, skrze organizaci pečlivě choreografovaných a performativních setkání. Jejich akce obnažují existenciální úzkost i rituální stavy výjimečnosti, budují důvěru a aktivují prvky, jež vytvářejí mezilidskou/mezidruhovou komunikaci a solidaritu.” (prohlášení poroty)

StonyTellers kolektiv vznikl v roce 2019 a vychází ze sochařského ateliéru na UMPRUM v Praze. Jako kameny, ženy, feministky, umělkyně, vypravěčky, studentky, kurátorky, zahradnice, budoucí psycholožky, barmanky, interkulturní pracovnice, keramičky, ekonomky, žadatelky o granty, produkční, kustodky, grafičky, fotografky, PR, pěstounky, singles, partnerky a manželky kriticky reagují na fungování uměleckého provozu v době klimatických změn a vytváří prostor pro kolektivní a udržitelnou praxi. Ve svých virtuálních příbězích, instalacích a performancích zkoumají témata, která vychází ze společných rozhodnutí, sdílení útrap, úzkosti a tužeb a reagují tak na stav současného světa. Do své tvorby zapojují lidské i mimo-lidské agenty a vytvářejí tak prostor pro vznik nových vztahů. 

StonyTellers svou tvorbu představili v  řadě galerií v Čechách i v zahraničí, též se zaměřují na prezentaci v negalerijních prostorách a na instagramu: Garden burnout (2021), Globalizační receptář 1.0 – Příběhy z Luhačovic v rámci festivalu Luhovaný Vincent (2021), Signature drinks (2021/2022), Broken window to the garden (2022), Gossip stones (2022).