Jak přemýšlet o vztahu násilí a života? Jak můžeme dovolit své zranitelnosti, aby zranitelnou zůstala? Bienále Ve věci umění 2022 zve k objevování různých uměleckých pozic, které kladou tyto navzájem propojené otázky skrze vyjádření různých pocitů, média a další výstupy.
Výstava je sborem hlasů, který je někdy harmonický a jindy kakofonický a který hledá cesty, jimiž je možné zpochybnit zažité příběhy o zcela soběstačných hrdinských postavách, jež dokážou vyvinout mimořádné úsilí ke zdolávání nepřízně osudu. Odkud pochází rčení, že co nás nezabije, to nás – a za jakou cenu – posílí? Umění na této výstavě oproti tomu vypráví příběhy o zranitelných tělech a neuspokojivých společenských uspořádáních, jež jsou závislá na jiných a navzájem neoddělitelných tělech, prostředích a infrastrukturách. Umělecká díla jsme vybírali s ohledem na skutečnost, že si všichni musíme hledat své místo v kontextu různých mocenských dynamik a hierarchií. Výstava začleňuje ,menšinovou‘ perspektivu dětí, tzv. neprofesionálních umělců a umělkyň, dospělých dětí a introvertních lidí i ,neplnohodnotnou‘ zkušenost chronicky nemocných, předčasně zemřelých a ,monstrózních lidí‘ jakožto aktérů, kteří jednají, tvoří a určují významy. Vystavená díla jsou si stejně tak vědoma, že násilnost současných podmínek je zakořeněna v historických traumatech a že za každou soudobou krizí, jakými jsou pandemie či válka, tkví minulost. Někdy – jako na této výstavě – získávají dopady násilí na těla a věci prostřednictvím umění výmluvnější podobu. I když nás učili, že utrpení nás posiluje nebo že trauma lze vyléčit, chceme navrhnout alternativní řešení: pečujme o svá zranitelná místa.
