Berlin, we should talk 03 - Gabi Ngcobo and Las Nietas de Nonó

Gabi Ngcobo (*1974), původem z Johannesburgu, je kurátorka a pedagožka, která aktivně participuje na uměleckých projektech nejen v Jižní Africe, ale i v globálním měřítku. Je vedoucí kurátorkou 10. ročníku Berlínského bienále. V roce 2016 spolu-kurátorovala bienále v São Paulu. Je zakládající členkou kolektivu Nothing Gets Organised (NGO). V minulosti také působila v Center for Historical Re-enactments – kolaborativní umělecké platformy pro výzkum a teoretickou diskuzi. Učí na the Wits School of Arts a University of Witwatersrand.

Las Nietas de Nonó jsou umělecké duo; sestry Lydela (*1979) a Michel (*1982). Žijí v Barrio San Antón, v napůl venkovské a napůl indrustriální části Caroliny v Puerto Ricu. Ve svém umělecké praxi se soustředí na zobecnění vlastní rodiné historie na širší perspektivu socio-ekonomického stavu Puerto Rica, a historických kořenů tohoto stavu. Tématizují třídní a etnické vyloučení komunit tmavé pleti. Pracují převážně performativní formou s aktivní zapojením publika.

Série rozhovorů s názvem Berlin: We Should Talk si vytyčila za cíl zprostředkovat vybrané osobnosti spjaté s berlínskou uměleckou scénou. Jedná se o vizuální umělkyně, kurátorky, teoretiky, filmaře, pedagogy. Někteří jsou exponovanými lidmi světa umění, jiní jsou méně známí, a to nejen pro české prostředí, ale i v rámci německého kontextu. Přesto si zasluhují pozornost. Snahou této série je mediovat pohled na podstatná témata, týkající se umění a jeho institucí, politiky, edukace a feminismu, vycházející nejen z německé zkušenosti, ale i z hlediska globálního kontextu. Jednoduše spolu musíme mluvit.
Projekt je podpořen Česko-německým fondem budoucnosti.

související s
Berlin, we should talk 03 - Gabi Ngcobo and Las Nietas de Nonó

Zamést si před vlastním prahem

Slovům, která se stanou oblíbená ve světě umění, se často děje, že rychle přepadnou z jedné strany hrany na druhou. Samotná slova za to ale nemůžou. Některá z nich mají imaginativní moc, jež přesahuje jejich reálný význam. Stává se z nich zaklínadlo, které tíhou své imaginace překlopí slova za hranu sebe vyprázdnění. Dekolonizace je jedním z takových.
0:55:46

Debata s Fatos Üstek

Přednáška londýnské kurátorky Fatos Üstek organizovaná Centrem pro současné umění Praha.
0:28:02

Architektura výstav - Iveta Šalamounová

V instalacích výstav klade důraz na jednoduchost, uměřenost a kompaktnost. Neváhají zařadit i výrazný element nebo znejišťující moment. Podstatné však pro ně zůstává, aby architektura exponáty nepřebíjela, ale aby byla jejich partnerem. Zároveň věří, že způsob instalace může přispět k interpretaci vystavených děl. Stejně tak je pro ně důležité, aby architektura výstavy vznikala ve vzájemném dialogu mezi všemi zúčastněnými aktéry a aktérkami.
0:08:40

Galerie Výhybka / Jana Zaujecová: Pod Vrstvami

Výstava v Milevsku přináší silné momenty: nemocniční textilie, zástěry a košile, v nichž se otiskuje paměť bolesti i péče, proměněné v obrazy zakořenění a blízkosti.

Gesta emancipace

Strategie umění ve veřejném prostoru zahrnují pestrou škálu uměleckých postupů. Umění může demonstrovat ekologičtější a etičtější způsoby vzájemného chování. Poskytovat příležitosti pro kolektivní účast a sebevyjádření, historickou reflexi a komunitní dialog. Přispívat k našim sociálním, prostorovým a politickým topologiím tím, že navrhuje nové sociální modely, vylepšuje fyzickou infrastrukturu a zabývá se jejím designem. Může ale také legitimizovat ekonomické či politické zájmy, které nepřinášejí prospěch širší veřejnosti.
0:22:23