Jan Šerých vystavuje v GHMP v prostorách Staroměstské radnice.
Tisková zpráva má diváka zpravit o záměru výstavy.
Tisková zpráva má pomoci novinářům v jejich práci.
Tisková zpráva má za úkol omezit možnosti interpretace na úzký kruh okolo
intence autora.
Tisková zpráva je úlitbou archivům a historii.
Novinář není povinen zhlédnout každé dílo na výstavě.
Novinář informuje čtenáře jazykem, o němž předpokládá, že jeho úroveň je
oběma vlastní.
Novinář nepředpokládá, že by k vybavení návštěvníka výstavy patřila bližší
obeznámenost se souvislostmi současného umění.
Novinář neinterpretuje vystavená díla, je poslem objektivity.
Umělec inscenuje setkání diváků s fragmenty svých myšlenek.
Umělec předvádí mezi čtyřmi bílými stěnami faktické nedorozumění.
Umělec přeceňuje zájem veřejnosti o svou tvorbu.
Umělec lobbuje uzavřeností či nepochopitelností svého díla za dílčí zájmy
svého cechu a sebe samého.
Kurátor upřednostňuje svůj okruh umělců.
Kurátor se rád prezentuje jako tvůrce výstavy.
Kurátor může pomoci umělci ke zdárnému výsledku.
Kurátor by měl ozřejmit místo, a tedy smysl umělce v dějinách jakožto celku.
Instituce vytváří iracionálně složité struktury.
Instituce musí být přilnavá k právě panující moci.
Instituce klene most mezi představami obyvatelstva o vlastní výjimečnosti,
reálnou politikou a rozháranou uměleckou obcí.
Instituce je nefunkčním arbitrem ve vztahu k prezentaci národního umění.
Jan Šerých se narodil v roce 1972.
Jan Šerých spotřebovává formy komunikace.
Jan Šerých se snaží vyměřit různorodé struktury metafor.
Jan Šerých plní formy umění recyklovaným a téměř libovolným obsahem.
Jan Šerých stojí mimo etiku a přílišnou investici do správnosti svého
názoru.
Jan Šerých maluje, kreslí, zaobírá se typografií, natáčí videa, vytváří
objekty.
Rukopis Jana Šerých je převlečen za lidskou bytost, styl jeho
výstav klame celým svým tělem.
Jan Šerých důsledně, výstavu za výstavou, rozvíjí svá východiska.
Výstava může být prostým součtem umělcova snažení za určitou dobu.
Výstava je většinou umístěna mezi neutrální stěny galerie.
Výstava je místem, kde probíhá nelítostný boj o smysl života a světa.
Výstava je bublinou v současném chápání plynutí času.
Ano, tato výstava se jmenuje Ano, tedy stejně jako jedna z knih Thomase
Bernharda.
Ano, tuto výstavu je třeba vnímat jako nedělitelný celek.
Ano, tato výstava obsahuje mnoho slov v cizím jazyce, je třeba se podvolit
melodii znějících písmen a neznámému smyslu slov.
Ano, tato výstava je osou, okolo níž se otáčí fragmenty informací,
vydestilované emoce, chuchvalce paměti, konce osy jsou ukotveny v nekonečnu.